Náš příběh začíná blízko Horažďovic, ve druhé polovině 17.století, v době kdy se celý kraj stále vzpamatovává z následků Třicetileté války, po porážce protihabsburského vojska vedené generálem Petrem Arnoštem Mansfeldem, z doby kdy krajem prošlo vojsko generála Buqoje, rabovalo a zapalovalo nejen jednotlivé usedlosti, ale i celé vesnice. Následky dlouhé války se dotkly  života většiny obyvatel okolních měst a vesnic, množství usedlostí zůstává neobydlených. V kraji žije také Jan, hrdina našeho příběhu u kterého naše poodhalování jednoho z tajemství začíná.

Po konci třicetileté války byla řada gruntů opuštěných, několik z nich i v 10 km vzdálené vsi Velký Bor. V roce 1682 je jeden z těchto opuštěných gruntů připsán Janu, a to grunt Járovský, který tou dobou byl pustý. Jan přebírá po gruntu příjmení Jára a tím zakládá dlouhou rodinnou historii Járových v oblasti Horažďovic. V průběhu následujících více než tři století a více než deseti generací evidujeme jeho potomky nejen ve Velkém Boru, ale i v okolních vesnicích Malý Bor, Tejnice, Břežany, Komušín, a nakonec i v poddanském městě Horažďovice.

Pojďte s námi nahlédnout do života prostých lidí, jak žili a co prožívali z pohledu historických událostí v průběhu těchto 350 let. Začínáme v době pobělohorské, za habsburské vlády Leopolda I, v období sílící rekatolizace českých zemí.

Přenesme se do poloviny 17.století, do údolí zlatonosné řeky Otavy. Zde se rozprostírá kraj Práchenňský, opředený řadou mýtů, pověstí a zastřený dávkou tajemnosti. Pod zbytky hradu Prácheň leží poddanské městi Horažďovice.

Náš příběh začíná blízko Horažďovic, ve druhé polovině 17.století, v době kdy se celý kraj stále vzpamatovává z následků Třicetileté války, po porážce protihabsurského vojska vedené generálem Petrem Arnoštem Mansfeldem, z doby kdy krajem prošlo vojsko generála Buqoje, rabovalo a zapalovalo nejen jednotlivé usedlosti, ale i celé vesnice. Následky dlouhé války se dotkly  života většiny obyvatel okolních měst a vesnic, množství usedlostí zůstává neobydlených. V kraji žije také Jan, hrdina našeho příběhu u kterého naše poodhalování jednoho z tajemství začíná.

Po konci třicetileté války byla řada gruntů opuštěných, několik z nich i v 10 km vzdálené vsi Velký Bor. V roce 1682 je jeden z těchto opuštěných gruntů připsán Janu, a to grunt Járovský, který tou dobou byl pustý. Jan přebírá po gruntu příjmení Jára a tím zakládá dlouhou rodinnou historii Járových v oblasti Horažďovic. V průběhu následujících více než tři století a více než deseti generací evidujeme jeho potomky nejen ve Velkém Boru, ale i v okolních vesnicích Malý Bor, Tejnice, Břežany, Komušín, a nakonec i v poddanském městě Horažďovice.

Pojďte s námi nahlédnout do života prostých lidí, jak žili a co prožívali z pohledu historických událostí v průběhu těchto 350 let. Začínáme v době pobělohorské, za habsburské vlády Leopolda I, v období sílící rekatolizace českých zemí.

Berní rula z roku 1654 je jedním z klíčových pramenů pro studium sociálních, hospodářských a demografických podmínek v Českých zemích v období raného novověku. Tento soupis poddaných, který byl vypracován za vlády Ferdinanda III., zachycuje nejen jména, ale také majetkové poměry, daně a poddanské povinnosti jednotlivců.

V tomto článku se zaměříme na poddané, kteří v roce 1654 měli příjmení „Jára“ nebo „Jara“ a byli evidováni v Berní rule. Příjmení tohoto typu bylo v dané době běžné, přičemž mnohdy označovalo příbuznost nebo původ. Příjmení „Jára“ mohlo být odvozeno od křestního jména „Jaro“, což bylo populární jméno v tomto období, nebo mohlo mít jiný původ v závislosti na regionálních zvyklostech.

Rok 1654 spadá do období po třicetileté válce, která měla devastující vliv na české země. V důsledku této války došlo k masivnímu vylidnění, hospodářskému úpadku a změnám ve správě majetků. Berní rula byla součástí širšího administrativního úsilí habsburské monarchie, která se snažila obnovit a zefektivnit správu daní, aby mohla čelit ekonomickým následkům války. Tento soupis obsahoval nejen údaje o poddaných, ale i o jejich majetkových poměrech, což pomohlo monarchii získat lepší přehled o potenciálních daňových příjmech.

Příjmení „Jára“ či „Jara“ je relativně vzácné, ale v některých oblastech českých zemí se mohlo objevit vícekrát. V Berní rule se objevují nejen poddaní, ale také správci, kteří měli povinnost vyplnit údaje o obyvatelstvu na základě křestních listů a dalších zdrojů. Lze předpokládat, že ve větších vesnicích a městech by se toto příjmení mohlo vyskytovat častěji, zvláště v oblastech, kde bylo běžné odvozovat příjmení od křestního jména.

Příjmení Jára je historicky odvozeno od křestního jména Jaroslav. Původní význam jména Jaroslav nemá nic společného s oslavou jara, jak by logicky vyplývalo, ale naopak toto staroslovanské jméno je složeno ze slov “jaryj” a “slav”. Slovo jaryj znamená ve staroslovanštině “prudký, vznětlivý, silný, tvrdý i přísný”. To znamená nositel jména Jaroslav, Jára byl slavný svou silou případně tvrdostí (nikoli natvrdlostí ba i vznětlivost je nositelům příjmení Jára cizí – pozn.autora).

Příjmení	Jméno	Kraj	Obec	Panství/Statek	Poznámka
Jara	Matěj	Bechyňsko	Dynín	Třeboň	Soused
Jara	Pavel	Plzeňsko	Volduchy	Osek	Sedlák
Jara	Václav	Prácheňsko	Zbynice	Hrádek	Sedlák
Jara	Matěj	Plzeňsko	Radnice	Osek	Sedlák
Jára	Jan	Bechyňsko	Malče	Nové Hrady	Pustý
Jára	Jiřík	Chrudimsko	Bohuňovice	Litomyšl	Sedlák
Jára	Matěj	Plzeňsko	Robčice	Robčice	Pustý
Jára	Václav	Kouřimsko	Křekovice	Šebířov	Sedlák
Jára	Václav	Prácheňsko	Písek	Královské město	Švec

Historie gruntu ve Velkém Boru č.p. 22  „Grunt u Járů“

V době pobělohorské život většiny poddaných je poznamenán těžkou prací na polích a zatížen řadou povinností vzhledem k vrchnosti. Vrchnost vlastní nejen pole, usedlosti, ale i celé vesnice. Jedna z těchto usedlostí, která je neobydlená, připisuje v roce 1682 v hodnotě 40 zlatých. Stavení bylo zpustošeno, proto mu vrchnost odpustila 26 zlatých na opravu usedlosti. Zbývajících 14 zlatých má povinnost splácet vrchnosti po 1 zlatém ročně. Janovi se narodilo celkem 5 dětí. V roce 1716 ale Jan umírá a 9.prosince 1716 grunt přebírá jeho prvorozený syn Jan. V tu dobu má grunt stále hodnotu 40 zlatých, při přepsání gruntu mu vrchnost odečetla 18 zlatých. Kromě toho musí Jan i vyplatit své sourozence Matouše, Martina, Kateřinu a Dorotu, každého po 5 zlatých a 30 krejcarech.

Po smrti Jana na konci roku 1743 dědí grunt jeho syn – Jan. Grunt dědí v hodnotě 80 zlatých 12.prosince 1743. Ten si bere za ženu Madlenu,se kterou žije na gruntu až do své smrti v roce 1770. Po jeho smrti je grunt připsán jeho synovi Petrovi Járovi 28.dubna 1770 za přítomnosti rychtáře Františka Slavíka a vdovy po Janovi – Madleně. Petr musí vyplatit svého bratra 20 zlatých. Petr hospodaří na gruntu spolu se svou ženou Annou, po Petrově smrti hospodaří Anna nějaký čas sama. Následně se provdala. Syn Josef Jára z druhého manželství se ujal hospodářství 13.října 1808 a grunt mu byl zhodnocen na 565 zlatých. Již v roce 1829 ale Josef Jára zemřel a zanechal vdovu Kateřinu a nezletilou dceru Annu, která se vdala za Tomáše Piheru z Jetenovic.

Novomanželé museli vyplatit – Františce Járové 50 zlatých konvenční měny, Rozárii Járové 75 zlatých kromě krávy, 2 ovcí 3 zlaté a 13 krejcarů. Matce nevěsty museli vyplatit 39 zlatých 18 krejcarů a ovce. Františka Járová brzy zemřela a její podíl byl rozdělen mezi její děti. Kromě toho museli vyplatit i sourozence nevěsty Anny – Marii, Kateřinu, Josefu a Tomáše po 60 zlatých a vdově výměnek. Ženich Tomáš Pihera dostal od svého otce 240 zlatých, pár volů, 2 krávy a pro Rozálii Járovou 33 zlatých, 12 krejcarů a 1 krávu a 2 ovce.

Následně již nikdo s příjmením Jára na gruntu č.p. 22 nebydlel.

Historie gruntů v Třebomyslicích č.p. 13 a 15

V oblasti Horažďovic a přilehlých vsí je již začátkem 18.století vysoká četnost výskytu příjmení Jára. Náš příběh začíná u kováře Františka,který bydlel v Třebomyslicích a v průběhu několika dalších generací jeho potomci bydleli nejen v Horažďovicích ale i na Velké Boru, Komušíně, Břežanech i Malém Boru.

Historie rodu Járů v Třebomyslicích u Horažďovic je po několik generací spojena s kovářským řemeslem. Ve vsi obývali dva domy – číslo popisné 13, kde bývala kovárna a číslo popisné 15. První zmínka o kováři je zmíněna u Františka Járy, který se svou manželkou Magdalenou měli celkem 4 děti – Bernarda (*1751), Josefa (*1754), Václava a Ludmilu (*1772) provdanou v červenci 1799 za sedláka Matěje Křižana z Babína.

Prvorozený syn Bernard nepřebírá kovářské řemeslo po otci, ale stavá se myslivcem na horažďovickém panství. V červnu roku 1789 si bere za manželku dceru Matěje Chaluši Kateřinu , která bydlí také ve vsi Třebomyslice v čísle popisném 11. Spolu se odstěhují z Třebomyslic a celý život prožijí v Břežanech.

Kovářské řemeslo po svém otci převzal syn Václav Jára, který byl  během svého života celkem dvakrát ženatý – postupně si vzal za manželku Rosálii, a Dorotu, které mu daly několik potomků. Kovářské řemeslo rod Járů provozuje v Třebomyslicích až do nešťastného dne 26.července 1876, kdy ohni podlehlo několik domů v centru obce. Mnoho domů a hospodářských stavení bylo zničeno a mezi nimi i kovárna v čísle popisném 13.

Požár, který zasáhl Třebomyslice, byl pravděpodobně způsoben nedbalostí nebo nešťastnou náhodou, což bylo v té době běžné, protože vesnice neměly žádné systémové ochrany proti ohni. Větrné počasí a suché období mohly přispět k rychlému šíření plamenů. Zprávy o požárech často zmiňují, jak rychle se oheň šířil mezi dřevěnými chalupami a budovami, které byly postaveny ve velmi těsné blízkosti sebe.

Kristina Járová (roz. Bílková)

Pokračovat ve čtení „Zaprášený fotoarchiv“

První zmínka o obyvatelích s příjmením Jára je ve vsi Velký Bor datována ke konci 17.století, kdy byl v roce 1682 jeden z gruntů připsán Janu Járovi. V průběhu uplynulých 3 století rodina Járů obývala celkem 2 grunty ve vsi Velký Bor a to č.p. 22 a č.p.70. Následující 2 odstavce se věnují samostatně historii obou gruntů spojených s touto rodinou. Pokračovat ve čtení „Potomci Jana Járy, sedláka z Velkého Boru“