Desátníkem československé armády

Benedikt se narodil 11.března 1912 v Porubě u Orlové, po vystudování 3 tříd obecné školy a 3 roků studia na Odborné škole modelářské, ukončuje své vzdělání v roce 1930.

Po vyučení pracuje ve Vítkovicích jako modelář VŽKG až do svého nástupu do armády v říjnu 1934. Je na základě povolávacího rozkazu přiřazen k 20.střeleckému pluku, kde prodělal základní výcvik. Hned v listopadu je zařazen do výcviku jako žák poddůstojnické školy minometné  a připravuje se na funkci velitele minometného družstva. V březnu 1935 úspěšně ukončuje poddůstojnickou školu s dobrým prospěchem a je zařazen u 20.střeleckého pluku do funkce velitele družstva 82mm minometu.

bena (1)Benedikt na vojně v červenci 1935

Následně v červnu 1936 je povýšen do hodnosti desátníka. S touto hodností je i po absolvování povinné vojenské služby z armády propuštěn již v září 1936 a přeložen do zálohy.

Do armády se ale ještě na krátký čas vrací v dramatickém období na začátku druhé světové války, kdy je na základě Vládní vyhlášky č.138/1938 Sb.z. nařízena prezidentem Benešem všeobecná mobilizace. Benedikt odjíždí do oblasti Mukačeva v rámci dělostřeleckého pluku 3.armády bránit jižní slovenské hranice proti útokům ze strany maďarské armády. Jelikož přijetím Mnichovské dohody na konci září 1938 a následně rozhodnutí ministerské rady 6.října 1938 o demobilizaci a opuštění hraničního pásma, odjíždí Benedikt zpět ke své rodině do Poruby a vrací se ke svému povolání modeláře dřeva ve Vítkovických železárnách Klementa Gottwalda.

Se svou manželkou prožili spolu téměř 45 let. Většinu života prožili v Ostravě Zábřehu a později Ostravě Hrabové, kde také vychovali své dvě děti. Poznali se přitom náhodou, na zábavě v nedaleké Orlové. Anna tehdy pracovala jako služka u bohaté rodiny Stonišů a když Benedikt pro ni přišel tancovat, byla to láska na první pohled.

Benedikt se po absolvování Obecné školy vyučil stolařem a po vyučení nastupuje do Vítkovických železáren v závodě číslo 3 – „Staré ocelárně“ do modelářské dílny. Zde se vyráběly velké dřevěné modely, které se používaly pro odlitky ze slitiny vyráběné ve Staré ocelárně. Práce se dřevem ho naplňovala po celý život nejen v práci, ale i doma. Dětem vyráběl velké i malé dřevěné hračky. Během války bohužel neměli moc co jíst, tak manželka Anna jezdila na kole i se synem Čestmírem a hračky vyměňovali za potraviny. Benedikt byl typickým otcem první poloviny 20.století – přísný a působící velmi nepřístupně a byl velmi náročný. Ve výchově byl velmi přísný, od svých dětí očekával to nejlepší a na druhou stranu žádné jejich chyby neodpouštěl, takže mohl působit i jako bručoun. Na druhou stranu své děti miloval a udělal by pro ně cokoli.

Mezi jeho velkou vášeň patřilo fotografování a když si později koupil i kameru, tak i filmování. Dokonce vedl i školní fotografický kroužek. Měl rád své děti, jezdil s nimi bruslit na zimní stadion do Ostravy, díky své zručnosti vyráběl celý život dřevěné hračky, například šlapací autíčko pro Čestmíra anebo kočárek i nábytek pro panenky pro dceru Zdeňku. Vyrobil dokonce i lyže, na kterých jeho děti lyžovaly až do dospělosti.  Celý svůj pracovní život zasvětil práci ve Vítkovických železárnách, kde pracoval  až do svého odchodu do důchodu.

Anna neměla lehké dětství, narodila se na konci první světové války v době kdy v Evropě řádila Španělská chřipka. Bohužel jednou z obětí byl i otec Anny Rudolf Branný, který na ní umírá v roce 1918 a je pohřben v hromadném hrobě na hřbitově v Orlové. Jeho manželka Marie se spolu se svými  4 dětmi ocitá na hranici chudoby a jediným řešením je odložení dvou nejmladších dětí, Anny a jejího bratra Rudolfa do klášterního sirotčince v Orlové. Pobyt v klášteře měl určitě velmi dobrý vliv na její vzdělání, dochodila zdě měšťanskou školu, učila se velmi dobře a udělal i závěrečnou zkoušku.

Její matka Marie v chudých podmínkách vychová 2 starší děti a po jejich odchodu do služby si ve věku 14 let bere z klášterního sirotčince Annu k sobě zpět. Žily spolu v Prostřední Suché ve velmi chudých podmínkách, často i bez potřebného jídla, což dokládá příběh, kdy si Anna šla hledat službu k ženě, co zprostředkovávala práci služebnic v domácnosti, jakmile ale k ní došla, tak omdlela hlady. Anna tak našla zaměstnání, nejdříve sloužila v bohatých rodinách a po svatbě s Benediktem zůstává již v domácnosti.

Benedikt umírá 18.března 1987, tři a půl roku po své manželce a týden po svých 75.narozeninách,  byl 168cm vysoký, měl modré oči a světle kaštanové vlasy.

Edmund Grau (1896 – 1927) – legionář v Rusku a četník

Edmund se narodil 23.května 1896 v Postřelmově čp.107 rodičům Petra Graua a Anny rozené Doubravské a byl jejich druhým synem. On i jeho o pět let starší bratr Petr  se později stali četníky. Edmund je občanským povoláním po otci stolař.

edmund_web

Za 1.světové války bojuje v rakouské armádě v 32.zemském polním pluku v hodnosti svobodníka. Bojuje na východní frontě a dne 21.července 1916 padne u města Běrestečko do zajetí. V zajetí pobývá v Žitomíru ve Volyňské oblasti a následně 29.června 1917 opouští zajatecký tábor v Dárnici a je zapsán do nestálého stavu 4.roty záložního praporu. Pokračovat ve čtení „Edmund Grau (1896 – 1927) – legionář v Rusku a četník“

Otto Grau (1897 – 1975) – četník

V červenci 1897 se v Postřelmově Petrovi Grauovi a Amálii Doubravské narodil syn Otto.  V době narození Otty byl ale jeho otec Petr Grau stále manželem její starší sestry Anny roz. Dobravské. Proto Otto přijal po narození příjmení matky a v matrice je u jeho narození uvedeno příjmení Doubravský. Starší sestra Anna Doubravská však 27.9.1898 umírá na tuberkulózu a následně si Petr Grau bere v září 1899 za manželku mladší ze sester Doubravských Amálii a oba přejímají po otci dítěte příjmení Grau.

Po absolvování obecné školy a 3 tříd měšťanské školy nastupuje  Otto do učení a stává se z něj stavitelský praktikant. Pokračovat ve čtení „Otto Grau (1897 – 1975) – četník“

Jaroslav Grau (1902 – 1985)


2.10.1922 Jaroslav Grau je povolán do základní vojenské služby Krajskou vojenskou správou v Olomouci a přidělen k 9.rotě 6.pěšího pluku

5.1.1923 Nastoupil do poddůstojnické školy pro účel poddůstojníka 6.pěšího pluku

jaroslav_vojenska

26.3.1923 Ukončena poddůstojnická škola, zůstává u 9.roty

1.7.1923 Povýšen na svobodníka

28.19.1923 Povýšen na desátníka

1.4.1924 Povýšen na četaře

22.9.1924 Propuštěn z vojenské služby po splnění základní služby a přeložen do zálohy

1.10.1924 nástup k četnictvu, četař, pěší pluk 6, měl výcvik trubače

28.5.1925 po ukončení teoretického výcviku v Brně zařazen k praktické službě k četnickému oddělení v Mor. Ostravě Pokračovat ve čtení „Jaroslav Grau (1902 – 1985)“

Karel Jára (1903 – 1963) 

Karel se narodil 22.července 1903 v obci Komušín (okres Strakonice) Václavovi a Kristýně Járovým. Otec Václav byl malorolník, hospodařící na rozloze přibližně 5 hektarů. Matka Kristýna, rozená Bílková, byla v domácnosti. Měl dalších 6 sourozenců, z nichž 2 zemřeli v útlém dětství – sestru Marii (nar. 1897) – provdaná Polanková, Václav Jára (nar. 1899, Pokračovat ve čtení „Karel Jára (1903 – 1963) „