Historie gruntů v Třebomyslicích č.p. 13 a 15
V oblasti Horažďovic a přilehlých vsí je již začátkem 18.století vysoká četnost výskytu příjmení Jára. Náš příběh začíná u kováře Františka,který bydlel v Třebomyslicích a v průběhu několika dalších generací jeho potomci bydleli nejen v Horažďovicích ale i na Velké Boru, Komušíně, Břežanech i Malém Boru.
Historie rodu Járů v Třebomyslicích u Horažďovic je po několik generací spojena s kovářským řemeslem. Ve vsi obývali dva domy – číslo popisné 13, kde bývala kovárna a číslo popisné 15. První zmínka o kováři je zmíněna u Františka Járy, který se svou manželkou Magdalenou měli celkem 4 děti – Bernarda (*1751), Josefa (*1754), Václava a Ludmilu (*1772) provdanou v červenci 1799 za sedláka Matěje Křižana z Babína.
Prvorozený syn Bernard nepřebírá kovářské řemeslo po otci, ale stavá se myslivcem na horažďovickém panství. V červnu roku 1789 si bere za manželku dceru Matěje Chaluši Kateřinu , která bydlí také ve vsi Třebomyslice v čísle popisném 11. Spolu se odstěhují z Třebomyslic a celý život prožijí v Břežanech.
Kovářské řemeslo po svém otci převzal syn Václav Jára, který byl během svého života celkem dvakrát ženatý – postupně si vzal za manželku Rosálii, a Dorotu, které mu daly několik potomků. Kovářské řemeslo rod Járů provozuje v Třebomyslicích až do nešťastného dne 26.července 1876, kdy ohni podlehlo několik domů v centru obce. Mnoho domů a hospodářských stavení bylo zničeno a mezi nimi i kovárna v čísle popisném 13.
Požár, který zasáhl Třebomyslice, byl pravděpodobně způsoben nedbalostí nebo nešťastnou náhodou, což bylo v té době běžné, protože vesnice neměly žádné systémové ochrany proti ohni. Větrné počasí a suché období mohly přispět k rychlému šíření plamenů. Zprávy o požárech často zmiňují, jak rychle se oheň šířil mezi dřevěnými chalupami a budovami, které byly postaveny ve velmi těsné blízkosti sebe.