V západních Čechách, v malebné krajině nedaleko Plzně, se nachází místo, které kdysi bylo domovem pro vesnici Haselberg. Dnes je to místo, které si připomínáme hlavně díky historii, jejíž stopy zůstávají skryté v zapomenutých archivech a v krajinných detailech, které nám dnes zůstaly. Tato zaniklá ves má svůj význam nejen pro regionální historii, ale i pro pochopení změn, které po druhé světové válce nastaly v pohraničních oblastech Československa.
Haselberg byla původně německá vesnice, nacházející se v oblasti, která byla součástí Sudet. Její název je německého původu, přičemž „Hasel“ znamená líska a „Berg“ hora. Tento název pravděpodobně odkazoval na krajinu v okolí vesnice, kde rostly lísčiny na mírném svahu. Vesnice byla osídlena převážně německy mluvícími obyvateli, kteří se živili převážně zemědělstvím a chovem dobytka.
V průběhu 19. a začátku 20. století byla ves Haselberg součástí habsburské monarchie, která byla po první světové válce nahrazena nově vzniklým Československem. V té době probíhaly v oblasti silné etnické a národnostní změny, což bylo výsledkem rostoucího napětí mezi německým a českým obyvatelstvem. Po roce 1918, kdy byla část německých obyvatel přinucena přijmout novou politickou realitu, se situace v Sudetech začala stále více vyostřovat.
Po druhé světové válce došlo k radikálním změnám v pohraničním území, které byly důsledkem poválečných rozhodnutí a především Benešových dekretů. Tyto dekrety vedly k masovému vysídlování německy mluvícího obyvatelstva z Československa. Haselberg, stejně jako mnoho jiných obcí na české straně pohraničí, přišel o své původní obyvatele. Vesnice byla opuštěná a veškerý majetek a majetkové poměry byly v rámci těchto dekretů přetvořeny.
Po vysídlení německého obyvatelstva byla ves Haselberg zcela opuštěná a postupně zanikla. Noví osadníci, kteří se do oblasti nastěhovali, většinou čeští zemědělci, už tuto lokalitu nepoužívali jako samostatnou vesnici, ale jako součást širšího okolí. Mnohé domy a stavby byly během několika následujících let zbourány nebo opuštěny a rozpadly se.
Dnes je místo, kde bývala ves Haselberg, většinou pokryté lesy a zemědělskými pozemky. Ze zaniklé vsi nezůstaly žádné výrazné stopy v podobě zachovalých budov či veřejně přístupných památek. V oblasti se ale stále nacházejí fragmenty starých cest, polí a někdy i zbytky kamenných základů, které připomínají někdejší existenci této vsi.
Vzhledem k tomu, že ves Haselberg byla zcela zaniklá a opuštěná, není dnes snadné najít konkrétní historické stopy, které by upoutaly pozornost turistů. Přesto se i dnes místní obyvatelé a historici pokoušejí uchovávat vzpomínky na tuto ves v podobě ústních tradic a historických záznamů.
I když ves Haselberg dnes již neexistuje, její historie je stále součástí širšího historického kontextu regionu. Zaniklé vesnice jako Haselberg jsou příkladem etnických změn, které probíhaly v pohraničí po druhé světové válce, a představují důležitou součást naší kolektivní paměti. Tento proces změn hranic, národnostních struktur a vysídlování obyvatel má dnes za následek různé kulturní a společenské následky, které ovlivnily vývoj celé České republiky.
Zaniklé vsi, jako je Haselberg, nám mohou posloužit jako připomínka neklidné doby, která formovala tvář našeho dnešního pohraničí. Ačkoli dnes už po této vesnici nezůstaly žádné výrazné materiální pozůstatky, její historie žije v příbězích, které si lidé předávají, a v historických dokumentech, které mohou přispět k lepšímu pochopení naší společné minulosti.
Zaniklá ves Haselberg, i když dnes není snadno k nalezení na mapě, zůstává součástí dědictví západních Čech a širšího pohraničního regionu. Její příběh nás upozorňuje na turbulentní historické období, které vedlo k vysídlování a přetváření krajiny, a zároveň nás vyzývá k tomu, abychom nezapomínali na osudy lidí, kteří zde žili, a na historii, která je dnes již jen kousek za horizontem našich vzpomínek.
Srdcem obce byla sklárna, o které je zmínka již na začátku 17.století. Sklářský průmysl zde byl dominantní až do roku 1888, pro její činnost zda byly ideální podmínky, především množství dřeva z okolních lesů. Začátkem 19.století žilo v obci přibližně 200 obyvatel celkem ve 24 chalupách, které byly roztroušeny okolo cesty mezi Pivoní a Závistí.
Rodina Grau žila v domech s číslem popisným 6, 7 a 10.
Původně německá obec připadla k Čechám díky úpravě hranic v prostoru Českého lesa v roce 1764. K těmto změnám dochází za vlády Marie Terezie jako výsledek války o rakouské dědictví. Obec Lískovec připadla českým zemím na základě vzájemné dohody mezi Rakouském a Bavorskem z března 1764 a následně ještě byly sporné hraniční body upřesňovány.
V obci byl velmi čilý ruch, kromě sklárny zde fungovaly i brusírna, cihelna, bělírna příze a mlýn. Kromě toho zde občané měli kostel, obchod i hospodu.
Po skončení druhé světové války dochází k odsunu obyvatel z hraničního pásma, poslední ránu zbytkům bývalé obce dala výstavba příhraničních zátarasů v 70.letech 20.století, kdy byly poslední ruiny bývalých domů úplně zlikvidovány.
