V 19. a na začátku 20. století zažívala Evropa jednu z největších migračních vln v historii. Miliony Evropanů, hledajících lepší životní podmínky, utíkaly do Nového světa – Spojených států amerických. Mnozí z nich přišli s nadějí na lepší práci, vyšší životní standard a větší svobody, které nebyly dostupné v jejich domovských zemích. Tento masivní přesun obyvatel měl nejen zásadní dopad na demografii a hospodářství Spojených států, ale i na politické a sociální struktury v Evropě.
Migrace do Ameriky v 19. století byla motivována různými faktory. **Ekonomické problémy** byly jedním z hlavních důvodů – v mnoha evropských zemích panovala chudoba, nezaměstnanost, nízké mzdy a zemědělské krize. **Irská hladomor** v 40. letech 19. století, který zabil statisíce lidí, vedl k masivnímu exodu irských obyvatel. Podobně i němečtí a italští rolníci a dělníci hledali v Americe lepší podmínky pro život. Dalším důvodem byly **politické a náboženské perzekuce** – například po neúspěšných revolucích v roce 1848 emigrovali z Evropy mnozí, kteří hledali útočiště před politickým útlakem.
Migrace z Evropy do Ameriky byla pro mnoho lidí dlouhá a náročná. Cesta přes Atlantik trvala v průměru 6–8 týdnů a byla velmi nebezpečná. Lodi plné imigrantů, často v těsných a nehygienických podmínkách, čelily neustálým rizikům nákazy a nehod. Po přistání v New Yorku a registrací na Ellis Island, což byla hlavní imigrační stanice, se noví přistěhovalci ocitli ve zcela neznámém světě.
Migrace z Evropy do Ameriky v 19. a na začátku 20. století představovala klíčový moment ve formování moderního amerického národa. Přistěhovalci, kteří přišli s nadějí na lepší život, byli nedílnou součástí rozvoje průmyslu, zemědělství a kulturní identity Spojených států. Tato migrace nejenom že změnila Spojené státy, ale také měla hluboký dopad na samotnou Evropu, která se musela vyrovnat s odlivem pracovní síly a změnami v sociální struktuře.
