Prožili spolu téměř 45 let. Většinu společného života prožili v Ostravě Zábřehu a později Ostravě Hrabové, kde také vychovali své dvě děti. Poznali se přitom náhodou, na zábavě v nedaleké Orlové. Anna tehdy pracovala jako služka u bohaté rodiny Stonišů a když Benedikt pro ni přišel tancovat, byla to láska na první pohled.
Benedikt se po absolvování Obecné školy vyučil stolařem a po vyučení nastupuje do Vítkovických železáren v závodě číslo 3 – „Staré ocelárně“ do modelářské dílny. Zde se vyráběly velké dřevěné modely, které se používaly pro odlitky ze slitiny vyráběné ve Staré ocelárně. Práce se dřevem ho naplňovala po celý život nejen v práci, ale i doma. Dětem vyráběl velké i malé dřevěné hračky. Během války bohužel neměli moc co jíst, tak manželka Anna jezdila na kole i se synem Čestmírem a hračky vyměňovali za potraviny. Benedikt byl typickým otcem první poloviny 20.století – přísný a působící velmi nepřístupně a byl velmi náročný. Ve výchově byl velmi přísný, od svých dětí očekával to nejlepší a na druhou stranu žádné jejich chyby neodpouštěl, takže mohl působit i jako bručoun. Na druhou stranu své děti miloval a udělal by pro ně cokoli.
Mezi jeho velkou vášeň patřilo fotografování a když si později koupil i kameru, tak i filmování. Dokonce vedl i školní fotografický kroužek. Měl rád své děti, jezdil s nimi bruslit na zimní stadion do Ostravy, díky své zručnosti vyráběl celý život dřevěné hračky, například šlapací autíčko pro Čestmíra anebo kočárek i nábytek pro panenky pro dceru Zdeňku. Vyrobil dokonce i lyže, na kterých jeho děti lyžovaly až do dospělosti. Celý svůj pracovní život zasvětil práci ve Vítkovických železárnách, kde pracoval až do svého odchodu do důchodu.
Anna neměla lehké dětství, narodila se na konci první světové války v době kdy v Evropě řádila Španělská chřipka. Bohužel jednou z obětí byl i otec Anny Rudolf Branný, který na ní umírá v roce 1918 a je pohřben v hromadném hrobě na hřbitově v Orlové. Jeho manželka Marie se spolu se svými 4 dětmi ocitá na hranici chudoby a jediným řešením je odložení dvou nejmladších dětí, Anny a jejího bratra Rudolfa do klášterního sirotčince v Orlové. Pobyt v klášteře měl určitě velmi dobrý vliv na její vzdělání, dochodila zdě měšťanskou školu, učila se velmi dobře a udělal i závěrečnou zkoušku.
Její matka Marie v chudých podmínkách vychová 2 starší děti a po jejich odchodu do služby si ve věku 14 let bere z klášterního sirotčince Annu k sobě zpět. Žily spolu v Prostřední Suché ve velmi chudých podmínkách, často i bez potřebného jídla, což dokládá příběh, kdy si Anna šla hledat službu k ženě, co zprostředkovávala práci služebnic v domácnosti, jakmile ale k ní došla, tak omdlela hlady. Anna tak našla zaměstnání, nejdříve sloužila v bohatých rodinách a po svatbě s Benediktem zůstává již v domácnosti.
Po narození dcery Zdeňky nastupuje v roce 1952 Anna do zaměstnání jako prodavačka v kantýně Vítkovických železáren (dnes oblast Dolních Vítkovic). Stihla si dodělat i výuční list na prodavačku a po celý svůj život pracovala v kantýnách Vítkovických železáren. Byla velmi inteligentní, šikovná a pracovitá, měla ráda lidi a stává se z ní vedoucí. Díky své komunikativnosti je mezi lidmi velmi oblíbená, dovedla lidem velmi dobře i naslouchat.
Svatbu měli Benedikt s Annou ve Vítkovicích v kostele v březnu 1939, za svědky jim šli jejich sousedé z bytového družstva v Zábřehu, kde v té době spolu bydleli, Josef Kroc a Jindřich Fuchs. Společně bydlí v podnájmu u jednoho spolupracovníka Benedikta, pana Sudera, ve vilkové čtvrti v Ostravě Zábřehu, které se říkalo „Družstvo“, v malém podkrovním pokoji. Po konci druhé světové války, kdy část německých obyvatel byla násilně odsunuta z Československa se zde uvolnila pěkná vilka, kde spolu bydleli po válce až do roku 1950. V tu dobu si museli tuto vilu odkoupit, bohužel pro nedostatek peněz se musí odstěhovat.
Benedikt s Annou a jejich synem Čestmírem, léto 1941
Po svatbě se jim narodily dvě děti – v lednu 1940 syn Čestmír a o devět let později v dubnu 1949 dcera Zdeňka. Po narození druhého dítěte se stěhují z Ostravy Zábřehu do nově postavené kolonie funkcionalistických domů v Ostravě Hrabové, které se v té době říkalo Berlín, jelikož byla postavena pro ubytování německých dělníků pracujících ve vítkovických hutích.
Dnes je tato oblast známá více pod názvem sídliště Šídlovec, pojmenované podle stejnojmenného rybníka, který stál na tomto území. Bohužel tento byt se jim i stal osudným díky tragické události na podzim roku 1983.
Vánoce v rodině Danišů, u stolu spolu s matkou Anny Branné – Marie Mürgas
Po odchodu do důchodu Benedikt s Annou tráví převážnou část života na chalupě u Benediktovy starší sestry Emílie Vychopeňové, rozené Danišové (*1903) v Orlové Lutyni. Tou dobou se u Benedikta již projevila Alzheimerova choroba, proto se o něj starají společně sestra Emílie s manželkou Annou, převážně na chalupě v Orlové a do Ostravy Hrabové se vydávají jen když je potřeba. V úterý 27.září 1983 odjíždí Anna do Ostravy vyzvednout důchod, Benedikt zůstává na chalupě. Anna vyráží do svého bytu, kde se potkává se snachou Juliánou (*1941) a její dcerkou Alenkou (*1979). Babička vyráží na poštu vyzvednout důchod, mezitím Juliána s dcerou se vydávají do blízkého obchodu nakoupit. Babička potkává cestou z pošty svoji kamarádku, kterou pozve na návštěvu k sobě domů. Anna se rozhodla, že zůstane v Ostravě a tak Juliana spolu s Alenkou odcházejí spolu samy. V tu chvíli asi nikdo netušil, že se vidí s Annou naposledy živou.
Snacha Juliána se vrací domů, hned druhý den potkává dceru kamarádky od Anny, kterou viděla včerejší odpoledne. Ta byla překvapená, že její matka slíbila ve středu, že pohlídá své vnuky, ale na hlídání bohužel nedorazila. Juliána, která pracuje se svým mužem Čestmírem v podniku Geologického průzkum, rychle za ním běží pro klíče od bytu v Ostravě Hrabové. Klíče si vyzvedne, ale do bytu se bohužel nedostanou, protože v zámku je klíč, což nezvěstilo již nic dobrého. Pro přivolanou policii je snadné se dostat do bytu kde spatří hrůzný nález – v předsíni leží na zemi mrtvá kamarádka, následně, když přeběhnou do ložnice, nacházejí v posteli v pozici spící na zádech mrtvou Annu Danišovou. Ačkoli jejich úmrtí nejevilo známky násilí, je Juliána odvezena kriminální policií a vyšetřována, jelikož byla poslední kdo s oběma ženami den před smrtí hovořil. Mezitím jsou těla odvezena na patologii k soudnímu lékařství v Olomouci. Rychle se prokázalo, že smrt nastala udušením svítiplynem, které způsobila chyba na karmě vedlejšího bytu. Absurdní na této smrti dvou žen je to, že v samotném bytě již karma nebyla.
Po smrti Anny je vzhledem k jeho zdravotnímu stavu Benedikt umístěn do pečovatelského domu v Rožnově pod Radhoštěm, kde žije až do své smrti v roce 1987. Během tohoto pobytu se jeho duševní zdraví vlivem Alzheimerovy choroby postupně zhoršuje. Na druhou stranu se u něj stále projevuje kladný vztah k ženám, jedno toto krátké vzplanutí končí bohužel infarktem jedné ženy s následkem její smrti, když ji nečekaně překvapí při sprchování v koupelně.
Benedikta během jeho pobytu v Rožnově navštěvovala hlavně jeho dcera Zdeňka, Benedikt umírá 18.března 1987, tři a půl roku po své manželce a týden po svých 75.narozeninách.