Karel Jára (1903 – 1963) – Genealogické články, postřehy a poznámky

Karel se narodil 22.července 1903 v obci Komušín (okres Strakonice) Václavovi a Kristýně Járovým. Otec Václav byl malorolník, hospodařící na rozloze přibližně 5 hektarů. Matka Kristýna, rozená Bílková, byla v domácnosti. Měl dalších 6 sourozenců, z nichž 2 zemřeli v útlém dětství – sestru Marii (nar. 1897) – provdaná Polanková, Václav Jára (nar. 1899, zemřel v 8 letech na plicní katar), bratra Františka (nar. 1901), sestru Annu (nar. 1905) – provdanou Drhová, bratra Václava (nar. 1908) a Boženu (nar. 1911, ta se nedožila ani 1 roku) .

V letech 1909 až 1914 navštěvoval Obecnou školu v Komušíně, po jejím absolvování v letech 1914 až 1917 měšťanskou školu v Horažďovicích. Po vychození třetího ročníku měšťanské školy se začal učit řemeslu strojně zámečnickému v Horažďovicích v letech 1917-1919 u Oswalda Melzera.

Po vyučení pracuje u mistra, kde se učí až do nástupu vojenské služby 1.října 1923. Presenční vojenskou službu ukončuje 31.3.1925 a po návratu je chvíli bez zaměstnání. Vojenskou službu opět nastoupil 1.listopadu 1925 jako poddůstojník, a to až do doby okupace nacistickým Německem. Vojenskou službu vykonává u těžkého dělostřeleckého pluku č. 305 v Českých Budějovicích ve funkci automobilního rotmistra.

V srpnu 1931 si bere za manželku o 5 let mladší Lidmilu Augustovou z Brna, dceru krejčovského mistra ze vsi Žabovřesky. Manželství vydrželo pouze rok a půl a je již v květnu 1933 rozvedeno jako bezdětné.

Následně si v dubnu 1934 bere za manželku Květoslavu Benešovou ze Šternberka, dceru vrchního strojníka u zemského ústavu ve Šternberku, se kterou má 2 syny – Lubomíra a Dušana.

V červenci 1939 je Karel na výzvu štábního kapitána Gajdůška zapojen do odbojové skupiny „Obrana Národa“ v Olomouci a následně po přidělení do Strakonic je předán na odbojovou skupinu ve Strakonicích.

V období okupace je Karel zařazen k vládnímu vojsku, ale na vlastní žádost je jeho zařazení zrušeno a následně dne 15.února 1940 je přidělen k okresnímu úřadu ve Strakonicích jako pomocná kancelářská síla. Bydlí ve vsi Komušín, kde mu byl pronajat 28.9.1940 učitelský byt ve školní budově za cenu 750 Kč ročně. Karel se zavázal v případě opětovné školní potřeby byt ihned uvolnit.

V průběhu války je také dvakrát ve svém bytě vyšetřován gestapem, a to v letech 1942 a 1944. 22.února 1945 přichází do Komušína skupina 73 německých uprchlíků a jsou ubytováni v budově školy. Karlova manželka Květoslava hovořila česky i německy, proto byla požádána o pomoc s agendou týkající se uprchlíků. Za to se jí dostalo uznání i zmínka v kronice obce Komušín.

Po zřízení Lesního dohledovacího úřadu je přidělen k tomuto úřadu až do dnů revoluce v květnu 1945. Dne 5.května 1945 je povolán a nastupuje opět vojenskou službu u strážního oddílu v Horažďovicích. Jeho hlavní činností je odzbrojování Němců a čištění okolí Horažďovic od příslušníků SS. V tomto období je 7.května 1945 při noční potyčce s příslušníky SS zraněn dýkou na pravé ruce.

Po ukončení 2.světové války je v červnu 1945 převelen zpátky do Olomouce a přidělen k dělostřelecké skupině, s funkcí u strážního oddílu v hodnosti výkonného rotmistra. V období mezi lety 1945 a 1951 je Karel postupně povýšen až do hodnosti nadporučíka. V průběhu války se u Karla objevují zdravotní potíže spojené s velkým vypětím a špatnou životosprávou – od roku 1940 trpí žaludečními problémy, jelikož se nemoc zhoršovala je následně v roce 1947 provedena operace žaludku a dvanácterníku. Na konci padesátých let působí jako pomocník náčelníka protiletadlového učiliště v Olomouci. v roce 1954 je převelen do Moravské Třebové jako náčelník dělostřeleckého zásobování.

V březnu 1956 je ze zdravotních důvodů propuštěn do zálohy a stává se z něj důchodce. Karel umírá v Olomouci 21.října 1963 ve věku nedožitých 60 let.

Karel byl 168 cm vysoký a vážil 60 kg, měl světle kaštanové vlasy a šedé oči.