Benedikt se narodil 11.března 1912 v Porubě u Orlové, po vystudování 3 tříd obecné školy a 3 roků studia na Odborné škole modelářské, ukončuje své vzdělání v roce 1930.
Po vyučení pracuje ve Vítkovicích jako modelář VŽKG až do svého nástupu do armády v říjnu 1934. Je na základě povolávacího rozkazu přiřazen k 20.střeleckému pluku, kde prodělal základní výcvik. Hned v listopadu je zařazen do výcviku jako žák poddůstojnické školy minometné a připravuje se na funkci velitele minometného družstva. V březnu 1935 úspěšně ukončuje poddůstojnickou školu s dobrým prospěchem a je zařazen u 20.střeleckého pluku do funkce velitele družstva 82mm minometu.
Benedikt na vojně v červenci 1935
Následně v červnu 1936 je povýšen do hodnosti desátníka. S touto hodností je i po absolvování povinné vojenské služby z armády propuštěn již v září 1936 a přeložen do zálohy.
Do armády se ale ještě na krátký čas vrací v dramatickém období na začátku druhé světové války, kdy je na základě Vládní vyhlášky č.138/1938 Sb.z. nařízena prezidentem Benešem všeobecná mobilizace. Benedikt odjíždí do oblasti Mukačeva v rámci dělostřeleckého pluku 3.armády bránit jižní slovenské hranice proti útokům ze strany maďarské armády. Jelikož přijetím Mnichovské dohody na konci září 1938 a následně rozhodnutí ministerské rady 6.října 1938 o demobilizaci a opuštění hraničního pásma, odjíždí Benedikt zpět ke své rodině do Poruby a vrací se ke svému povolání modeláře dřeva ve Vítkovických železárnách Klementa Gottwalda.
Se svou manželkou prožili spolu téměř 45 let. Většinu života prožili v Ostravě Zábřehu a později Ostravě Hrabové, kde také vychovali své dvě děti. Poznali se přitom náhodou, na zábavě v nedaleké Orlové. Anna tehdy pracovala jako služka u bohaté rodiny Stonišů a když Benedikt pro ni přišel tancovat, byla to láska na první pohled.
Benedikt se po absolvování Obecné školy vyučil stolařem a po vyučení nastupuje do Vítkovických železáren v závodě číslo 3 – „Staré ocelárně“ do modelářské dílny. Zde se vyráběly velké dřevěné modely, které se používaly pro odlitky ze slitiny vyráběné ve Staré ocelárně. Práce se dřevem ho naplňovala po celý život nejen v práci, ale i doma. Dětem vyráběl velké i malé dřevěné hračky. Během války bohužel neměli moc co jíst, tak manželka Anna jezdila na kole i se synem Čestmírem a hračky vyměňovali za potraviny. Benedikt byl typickým otcem první poloviny 20.století – přísný a působící velmi nepřístupně a byl velmi náročný. Ve výchově byl velmi přísný, od svých dětí očekával to nejlepší a na druhou stranu žádné jejich chyby neodpouštěl, takže mohl působit i jako bručoun. Na druhou stranu své děti miloval a udělal by pro ně cokoli.
Mezi jeho velkou vášeň patřilo fotografování a když si později koupil i kameru, tak i filmování. Dokonce vedl i školní fotografický kroužek. Měl rád své děti, jezdil s nimi bruslit na zimní stadion do Ostravy, díky své zručnosti vyráběl celý život dřevěné hračky, například šlapací autíčko pro Čestmíra anebo kočárek i nábytek pro panenky pro dceru Zdeňku. Vyrobil dokonce i lyže, na kterých jeho děti lyžovaly až do dospělosti. Celý svůj pracovní život zasvětil práci ve Vítkovických železárnách, kde pracoval až do svého odchodu do důchodu.
Anna neměla lehké dětství, narodila se na konci první světové války v době kdy v Evropě řádila Španělská chřipka. Bohužel jednou z obětí byl i otec Anny Rudolf Branný, který na ní umírá v roce 1918 a je pohřben v hromadném hrobě na hřbitově v Orlové. Jeho manželka Marie se spolu se svými 4 dětmi ocitá na hranici chudoby a jediným řešením je odložení dvou nejmladších dětí, Anny a jejího bratra Rudolfa do klášterního sirotčince v Orlové. Pobyt v klášteře měl určitě velmi dobrý vliv na její vzdělání, dochodila zdě měšťanskou školu, učila se velmi dobře a udělal i závěrečnou zkoušku.
Její matka Marie v chudých podmínkách vychová 2 starší děti a po jejich odchodu do služby si ve věku 14 let bere z klášterního sirotčince Annu k sobě zpět. Žily spolu v Prostřední Suché ve velmi chudých podmínkách, často i bez potřebného jídla, což dokládá příběh, kdy si Anna šla hledat službu k ženě, co zprostředkovávala práci služebnic v domácnosti, jakmile ale k ní došla, tak omdlela hlady. Anna tak našla zaměstnání, nejdříve sloužila v bohatých rodinách a po svatbě s Benediktem zůstává již v domácnosti.
Benedikt umírá 18.března 1987, tři a půl roku po své manželce a týden po svých 75.narozeninách, byl 168cm vysoký, měl modré oči a světle kaštanové vlasy.