Potomci Jana Járy, sedláka z Velkého Boru

První zmínka o obyvatelích s příjmením Jára je ve vsi Velký Bor datována ke konci 17.století, kdy byl v roce 1682 jeden z gruntů připsán Janu Járovi. V průběhu uplynulých 3 století rodina Járů obývala celkem 2 grunty ve vsi Velký Bor a to č.p. 22 a č.p.70. Následující 2 odstavce se věnují samostatně historii obou gruntů spojených s touto rodinou.

Historie gruntu ve Velkém Boru č.p. 22 „Grunt u Járů“

Roku 1682 byla usedlost připsána Janovi Járovi hodnotě 40 zlatých . Na platy z kostelních krav a na opravu stavení mu bylo odepsáno 26 zlatých. Ve zbytku 14 zlatých bylo zahrnuto 7 zlatých pro Mařenu. Částku pro vrchnost měl Jan splácet po 1 zlatém ročně. Jan umírá a následovně grunt dědí 9.prosince 1716 jeho nejstarší syn Jan. Grunt má rovněž hodnotu 40 zlatých. Na opravu budov mu vrchnost odečetla 18 zlatých. Mimo to Jan musel vyplatit po 5 zlatých a 30 krejcarech své sourozence – Matouše, Martina, Kateřinu a Dorotu.

ujaru1

Po smrti Jana na konci roku 1743 dědí grunt jeho syn – Jan. Grunt dědí v hodnotě 80 zlatých 12.prosince 1743. Ten si bere za ženu Madlenu,se kterou žije na gruntu až do své smrti v roce 1770. Po jeho smrti je grunt připsán jeho synovi Petrovi Járovi 28.dubna 1770 za přítomnosti rychtáře Františka Slavíka a vdovy po Janovi – Madleně. Petr musí vyplatit svého bratra 20 zlatých. Petr hospodaří na gruntu spolu se svou ženou Annou, po Petrově smrti hospodaří Anna nějaký čas sama. Následně se provdala. Syn Josef Jára z druhého manželství se ujal hospodářství 13.října 1808 a grunt mu byl zhodnocen na 565 zlatých. Již v roce 1829 ale Josef Jára zemřel a zanechal vdovu Kateřinu a nezletilou dceru Annu, která se vdala za Tomáše Piheru z Jetenovic.

ujaru2

Novomanželé museli vyplatit – Františce Járové 50 zlatých konvenční měny, Rozárii Járové 75 zlatých kromě krávy, 2 ovcí 3 zlaté a 13 krejcarů. Matce nevěsty museli vyplatit 39 zlatých 18 krejcarů a ovce. Františka Járová brzy zemřela a její podíl byl rozdělen mezi její děti. Kromě toho museli vyplatit i sourozence nevěsty Anny – Marii, Kateřinu, Josefu a Tomáše po 60 zlatých a vdově výměnek. Ženich Tomáš Pihera dostal od svého otce 240 zlatých, pár volů, 2 krávy a pro Rozálii Járovou 33 zlatých, 12 krejcarů a 1 krávu a 2 ovce.

Následně již nikdo s příjmením Jára na gruntu č.p. 22 nebydlel.

Historie gruntu ve Velkém Boru č.p. 70(100) Grunt u Pašerů

Někdy po roce 1854 kupuje Matěj Jára zvaný Pašer grunt č.p.70 od Josefa Koláře za 600 zlatých. Poté Josef Kolář odjíždí za svým synem do Ameriky. Nový majetník Matěj se oženil s Annou Rodinovou ze Slatiny. Měli spolu 7 dětí: Jana, Josefa, Františka, Marii, Karla, Václava a Annu. Syn Václav umírá v útlém mládí. Za okupace Bosny a Hercegoviny Rakouskem Uherskem je Matěj Jára mobilizován spolu s Janem Švecem. Jan Švec tam zahynul, ale Matěj Jára se vrací zdráv na Velký Bor. Matěj má velmi dobrou paměť ještě i ve svém věku 89 let. Umírá teprve v říjnu 1943.

Hospodářství přebírá jeho syn František v roce 1922. Oženil se s Alžbětou Šrámkovou z Velkého Boru 12. Měli spolu 5 dětí – Františka, Karla, Marii, Jaroslava a Alžbětu. Syn František je za II.světové války nasazen v roce 1943 do Helbornu v Něměcku.

Po válce pracuje na dráze a v roce 1951 se oženil s Boženou Drhovou z Velkého Boru č.p. 43 a žil v Plzni. Další syn Karel také odchází z Velkého Boru do Horní Vltavice u Vimperka. Marie zůstává doma a syn Jaroslav pracuje ve Strakonicích. Nejmladší dcera Alžběta se vdala za Františka Pojera z Maňovic a žili spolu v Horažďovicích. Otec František umírá 19. července 1953 ve věku 65 let. Jeho manželka Alžběta, roz. Šrámková zemřela 10.června 1958 také ve věku 65 let. K chalupě tehdy patřilo 8 hektarů polí.

Dcera Marie, která se narodila v roce 1925 se po smrti matky stává majetníkem obytného stavení pod došky, stáje a hořejší zahrady. Pro zchátralost stavení se přestěhovala do družstevního bytu ve Velkém Boru č.p. 63. V roce 1953 se jí narodil syn Jaroslav. Bratr Marie – Jaroslav Jára, který se narodil v roce 1927, dostal od rodičů do svého vlastnictví nově postavenou velkou stodolu a dolejší zahradu. Jaroslav stodolu přestavěl na obytný dům č.p. 100.