[vc_row full_width=“stretch_row“][vc_column][vc_single_image image=“604″ img_size=“large“][vc_custom_heading text=“Slovo úvodem … “ use_theme_fonts=“yes“ css=“.vc_custom_1620725248601{margin-top: 0px !important;}“][vc_column_text]
Přenesme se do poloviny 17.století, do údolí zlatonosné řeky Otavy. Zde se rozprostírá kraj Prácheňský, opředený řadou mýtů, pověstí a zastřený dávkou tajemnosti. Pod zbytky hradu Prácheň leží poddanské město Horažďovice.
Náš příběh začíná blízko Horažďovic, ve druhé polovině 17.století, v době kdy se celý kraj stále vzpamatovává z následků Třicetileté války, po porážce protihabsburského vojska vedené generálem Petrem Arnoštem Mansfeldem, z doby kdy krajem prošlo vojsko generála Buqoje, rabovalo a zapalovalo nejen jednotlivé usedlosti, ale i celé vesnice. Následky dlouhé války se dotkly života většiny obyvatel okolních měst a vesnic, množství usedlostí zůstává neobydlených. V kraji žije také Jan, hrdina našeho příběhu u kterého naše poodhalování jednoho z tajemství začíná.
Po konci třicetileté války byla řada gruntů opuštěných, několik z nich i v 10 km vzdálené vsi Velký Bor. V roce 1682 je jeden z těchto opuštěných gruntů připsán Janu, a to grunt Járovský, který tou dobou byl pustý. Jan přebírá po gruntu příjmení Jára a tím zakládá dlouhou rodinnou historii Járových v oblasti Horažďovic. V průběhu následujících více než tři století a více než deseti generací evidujeme jeho potomky nejen ve Velkém Boru, ale i v okolních vesnicích Malý Bor, Tejnice, Břežany, Komušín, a nakonec i v poddanském městě Horažďovice.
Pojďte s námi nahlédnout do života prostých lidí, jak žili a co prožívali z pohledu historických událostí v průběhu těchto 350 let. Začínáme v době pobělohorské, za habsburské vlády Leopolda I, v období sílící rekatolizace českých zemí.
[/vc_column_text][/vc_column][/vc_row][vc_row full_width=“stretch_row“][vc_column width=“1/3″][vc_single_image image=“606″ img_size=“large“ css_animation=“appear“][vc_custom_heading text=“ Historie gruntu ve Velkém Boru č.p. 22 „Grunt u Járů““ use_theme_fonts=“yes“ css=“.vc_custom_1620725400209{margin-top: 0px !important;}“][vc_column_text]
V době pobělohorské život většiny poddaných je poznamenán těžkou prací na polích a zatížen řadou povinností vzhledem k vrchnosti. Vrchnost vlastní nejen pole, usedlosti, ale i celé vesnice. Jedna z těchto usedlostí, která je neobydlená, připisuje v roce 1682 v hodnotě 40 zlatých.
Stavení bylo zpustošeno, proto mu vrchnost odpustila 26 zlatých na opravu usedlosti. Zbývajících 14 zlatých má povinnost splácet vrchnosti po 1 zlatém ročně. Janovi se narodilo celkem 5 dětí. V roce 1716 ale Jan umírá a 9.prosince 1716 grunt přebírá jeho prvorozený syn Jan. V tu dobu má grunt stále hodnotu 40 zlatých, při přepsání gruntu mu vrchnost odečetla 18 zlatých. Kromě toho musí Jan i vyplatit své sourozence Matouše, Martina, Kateřinu a Dorotu, každého po 5 zlatých a 30 krejcarech.
Po smrti Jana na konci roku 1743 dědí grunt jeho syn – Jan. Grunt dědí v hodnotě 80 zlatých 12.prosince 1743. Ten si bere za ženu Madlenu,se kterou žije na gruntu až do své smrti v roce 1770. Po jeho smrti je grunt připsán jeho synovi Petrovi Járovi 28.dubna 1770 za přítomnosti rychtáře Františka Slavíka a vdovy po Janovi – Madleně. Petr musí vyplatit svého bratra 20 zlatých. Petr hospodaří na gruntu spolu se svou ženou Annou, po Petrově smrti hospodaří Anna nějaký čas sama. Následně se provdala. Syn Josef Jára z druhého manželství se ujal hospodářství 13.října 1808 a grunt mu byl zhodnocen na 565 zlatých. Již v roce 1829 ale Josef Jára zemřel a zanechal vdovu Kateřinu a nezletilou dceru Annu, která se vdala za Tomáše Piheru z Jetenovic.
Novomanželé museli vyplatit – Františce Járové 50 zlatých konvenční měny, Rozárii Járové 75 zlatých kromě krávy, 2 ovcí 3 zlaté a 13 krejcarů. Matce nevěsty museli vyplatit 39 zlatých 18 krejcarů a ovce. Františka Járová brzy zemřela a její podíl byl rozdělen mezi její děti. Kromě toho museli vyplatit i sourozence nevěsty Anny – Marii, Kateřinu, Josefu a Tomáše po 60 zlatých a vdově výměnek. Ženich Tomáš Pihera dostal od svého otce 240 zlatých, pár volů, 2 krávy a pro Rozálii Járovou 33 zlatých, 12 krejcarů a 1 krávu a 2 ovce.
Následně již nikdo s příjmením Jára na gruntu č.p. 22 nebydlel.
[/vc_column_text][/vc_column][vc_column width=“1/3″][vc_single_image image=“609″ img_size=“large“ css_animation=“appear“][vc_custom_heading text=“Synové a vnuci Františka Járy, kováře z Třebomyslic“ use_theme_fonts=“yes“ css=“.vc_custom_1620795707411{margin-top: 0px !important;}“][vc_column_text]
V oblasti Horažďovic a přilehlých vsí je začátkem 18.století vysoká četnost výskytu příjmení Jára. Tou dobou se příslušníci rodu rozešli do okolních obcí, jeden z potomků zakotvil v obci Třebomyslice. Zde se naše pokračování příběhu rozvíjí u kováře Františka, který bydlel v Třebomyslicích a v průběhu několika dalších generací jeho potomci bydleli nejen v Horažďovicích ale i na Velké Boru, Komušíně, Břežanech i Malém Boru.
Historie rodu Járů v Třebomyslicích u Horažďovic je po několik generací spojena s kovářským řemeslem. Ve vsi obývali dva domy – číslo popisné 13, kde bývala kovárna a číslo popisné 15. První zmínka o kováři je zmíněna u Františka Járy, který se svou manželkou Magdalenou měli celkem 4 děti – Bernarda (*1751), Josefa (*1754), Václava a Ludmilu (*1772) provdanou v červenci 1799 za sedláka Matěje Křižana z Babína.
Prvorozený syn Bernard nepřebírá kovářské řemeslo po otci, ale stává se myslivcem na horažďovickém panství. V červnu roku 1789 si bere za manželku dceru Matěje Chalušy Kateřinu , která bydlí také ve vsi Třebomyslice v čísle popisném 11. Spolu se odstěhují z Třebomyslic a celý život prožijí v Břežanech.
Kovářské řemeslo po svém otci převzal syn Václav Jára, který byl během svého života celkem dvakrát ženatý – postupně si vzal za manželku Rosálii, a Dorotu, které mu daly několik potomků. Kovářské řemeslo rod Járů provozuje v Třebomyslicíh až do nešťastného dne 26.července 1876, kdy ohni podlehlo několik domů v centru obce a mezi nimi i kovárna v čísle popisném 13.
[/vc_column_text][/vc_column][vc_column width=“1/3″][vc_single_image image=“608″ img_size=“large“ css_animation=“appear“][vc_custom_heading text=“Historie gruntu ve Velkém Boru č.p. 70(100) Grunt u Pašerů“ font_container=“tag:h2|text_align:left|color:%23000000″ use_theme_fonts=“yes“ css=“.vc_custom_1620795745176{margin-top: 0px !important;}“][vc_column_text]
Po roce 1854 kupuje Matěj Jára zvaný Pašer grunt č.p.70 od Josefa Koláře za 600 zlatých. Poté Josef Kolář odjíždí za svým synem do Ameriky. Nový majetník Matěj se oženil s Annou Rodinovou ze Slatiny. Měli spolu 7 dětí: Jana, Josefa, Františka, Marii, Karla, Václava a Annu. Syn Václav umírá v útlém mládí. Za okupace Bosny a Hercegoviny Rakouskem Uherskem je Matěj Jára mobilizován spolu s Janem Švecem. Jan Švec tam zahynul, ale Matěj Jára se vrací zdráv na Velký Bor. Matěj má velmi dobrou paměť ještě i ve svém věku 89 let. Umírá teprve v říjnu 1943.
Hospodářství přebírá jeho syn František v roce 1922. Oženil se s Alžbětou Šrámkovou z Velkého Boru 12. Měli spolu 5 dětí – Františka, Karla, Marii, Jaroslava a Alžbětu. Syn František je za II.světové války nasazen v roce 1943 do Helbornu v Něměcku.
Po válce pracuje na dráze a v roce 1951 se oženil s Boženou Drhovou z Velkého Boru č.p. 43 a žil v Plzni. Další syn Karel také odchází z Velkého Boru do Horní Vltavice u Vimperka. Marie zůstává doma a syn Jaroslav pracuje ve Strakonicích. Nejmladší dcera Alžběta se vdala za Františka Pojera z Maňovic a žili spolu v Horažďovicích. Otec František umírá 19. července 1953 ve věku 65 let. Jeho manželka Alžběta, roz. Šrámková zemřela 10.června 1958 také ve věku 65 let. K chalupě tehdy patřilo 8 hektarů polí.
Dcera Marie, která se narodila v roce 1925 se po smrti matky stává majetníkem obytného stavení pod došky, stáje a hořejší zahrady. Pro zchátralost stavení se přestěhovala do družstevního bytu ve Velkém Boru č.p. 63. V roce 1953 se jí narodil syn Jaroslav. Bratr Marie – Jaroslav Jára, který se narodil v roce 1927, dostal od rodičů do svého vlastnictví nově postavenou velkou stodolu a dolejší zahradu. Jaroslav stodolu přestavěl na obytný dům č.p. 100.
[/vc_column_text][/vc_column][/vc_row]